LAVIČKA

Všechno se to odehrálo tenkrát,
tenkrát v noci, kdy tma pozřela hvězdy i Měsíc.
Kdy hrůzou řvali i vlci nad Fojtkou
a kapky deště trhaly listy buků jak papír
a vítr je rval i s kořeny.

Tenkrát přišla naprosto neslyšně,
vylezla kradmo z lesa
ta, kterou nikdo nezval, nikdo nečekal
a už zůstala,
napořád...

(Ertepl)